top of page

Karolína

Jirkalová

Cesta do neznáma.

Hostující ateliér Karoliny Jirkalové a Jakuba Chuchlíka na FA TUL v Liberci jako pokus omezioborový přístup využívající principů etapové hry. Architekturu jsme v našem ateliéru pojali jako komplexní způsob myšlení, z něhož se můžezrodit projekt, ale také text, kresba, regulace zástavby nebo podklady pro architektonickousoutěž. Ohledávání téhož z různých stran, přepínání z volné fabulace do jasného řádu, z tvorby do reflexe a zase zpět. Motivací pro nás byl i fakt, že architektura se na českýchškolách osekává jen na projektování, přitom pole architektury i uplatnění absolventů jemnohem širší. Scénář semestru vycházel z principu etapové hry, bojovky. Studenti dostávali krátké úkoly,které na sebe postupně navazovaly, jejich řešení si však autoři předávali jako štafetový kolík – v žádné z etap nepokračovali ve vlastní práci, ale v díle svých kolegů. 

Každý věděl, že na jehopráci bude někdo navazovat, kdo neodevzdá, nebo odvede špatnou práci, pokazí hru všemostatním. Vědomí odpovědnosti jednotlivce za fungování celku. Přestože jsme měli celýscénář semestru předem připravený, studentům jsme zadávali vždy jen jeden úkol, nevěděli, kam povede další cesta. Měli tak otevřenější prostor k práci a zároveň se mohli lépe soustředitna daný úkol.Na konci semestru jsme měli v ruce osm cestopisů, na každém z nich se podílelo všech osmstudentů. Společná cesta se společným výsledkem. Jednotlivě hodnotit a prezentovat prácikaždého studenta bylo nemožné a také nedůležité. Klíčová byla průběžná každotýdennízpětná vazba. Cesta byla cílem, pro nás všechny.

bottom of page