Dnešní modernistické školy vychovaly už několik generací esteticky velmi schopných designérů a architektů. Ti však byli a dosud stále jsou ochotni navrhovat pouze v jediné, anti-historizující, anti-figurativní, anti-dekorativní, abstraktní, v podstatě minimalistické výtvarné rovině, kterou modernistické školy už od začátku učí. Tato dlouholetá estetická dieta je výsledkem kdysi nové, dnes staré modernistické myšlenky, stále zprostředkovávané modernistickou pedagogikou, že totiž povinností moderního architekta a designéra není vztahovat se k rozmanitosti estetických preferencí trhu, nýbrž naplňovat údajnou touhu “Moderní Doby” po svém vlastním jednotném estetickém výrazu.