Na konci 90. let se Islandská Akademie výtvarných umění měla nastěhovat do nové budovy vybudované v historizujícím slohu v centru Reykjavíku. Vedení školy ale zjistilo, že pro svůj ročníkový a blokový (tedy neateliérový) způsob výuky potřebují jiné dispozice a více otevřeného prostoru, které naštěstí splňovala jiná právě dostavená budova jatek, se kterou si prostory vyměnily.

​

Modelyumělecké výuky, ale také jejich prostory a příběhy se na různých místech velmi odlišují. Pokusím se zlomkovitě, ale snad také efektně popsat některé z příkladů a momentů současného výtvarného vzdělávání, abych konfrontoval některé příklady českého ateliérového způsobu učení