Jednou ze základních rolí vysokoškolského uměleckého vzdělávání je, společně s realizací samotného vzdělávacího procesu, rovněž aktivní umělecká činnost, jejímž prostřednictvím se uskutečňuje zcela specifický a ve společenském kontextu nezastupitelný proces uměleckého poznávání světa. Aktivní a progresivní umělecká tvorba, která takto přirozeným způsobem vyrůstá ze zázemí vysokého uměleckého školství, zcela zásadně formuje samotný jeho program, především oborové a odborné zaměření jednotlivých pracovišť (ateliérů, kateder, fakult a celých škol). Proces evidence, kategorizace a hodnocení uměleckých výstupů vznikajících v souvislosti s aktivitami vysokých uměleckých škol a jejich studentů či akademických pracovníků a prosazujících se v širším národním či mezinárodním kulturním kontextu tedy představuje zcela zásadní nástroj využitelný pro zjišťování úrovně jednotlivých studijních programů, jejich personálního zabezpečení a rovněž celkového vnitřního tvůrčího klimatu těchto škol.