Ve slavném textu Proč neexistovaly žádné velké umělkyně, který byl publikovaný v roce 1971 v časopise Artnews, Linda Nochlin píše: “Chybu nehledejte v našem horoskopu, našich hormonech či menstruačních cyklech ani v naší vnitřní prázdnotě, ale v našich institucích a v našem vzdělávání”. Od napsání této eseje uplynulo již téměř půl století a zdá se, že genderové nerovnosti spojené s fungováním uměleckých scén nebo s utvářením kánonu dějin umění, pojmenované prvními feministickými teoretičkami umění, nezmizely.

Částečně proto, že některé z nich není lehké rozpoznat a pojmenovat a také proto, že v řadě dotčených institucí je zuby nehty za pomocí žen i mužů zachováván status quo. Může být vůbec instituce feministická? A jakými prostředky toho lze dosáhnout?